Lekce francouzštiny zdarma a online

Určitě ano. Je potřeba si uvědomit, že jazyk je zcela přirozenou součástí našeho života. Už malé děti se učí mluvit takřka od plenek a jazyk se naučí v brzkém věku. Klíč je v tom, že bychom na výuku neměli nahlížet jako na dřinu, ale jako na každou jinou činnost, kterou děláme – když se jdu napít, tak nepřemýšlím nad tím, že se to má stát, prostě vím, že se to stane: jdu a napiju se.

Jazyk funguje stejně, nikdy nezáleží na kvantitě, ale na kvalitě – i jedno slovíčko denně mě posune blíž k cíli, pokud se zbavím všech předsudků a falešných představ, jak by to mělo být, a naopak si užiju, že už se to děje. Nikdo vám nemůže určovat limity, to můžete jen vy a váš strach, který vás pak brzdí od dosažení skvělého pocitu ze sebe samého.

To „nic“ v tomto slova smyslu je míněno jako požírač času. Na toto je potřeba dát pozor a nepřehlcovat se informacemi. Takovou specialitkou většiny studentů je sezení na gauči a sledování různých povzbudivých videí, jak se naučit jazyk.

Dalším problémem je nakupování hromady učebnic a střídání lektorů, protože to a ono mi nevyhovuje. Poslední věcí je zůstávání ve vlastní fantazii o nedosažitelnosti cíle a srovnávání se s ostatními. Druhým extrémem jsou sny a představy, že jsme takřka dokonalí. Výsledkem je jen chtění – já to chci a ono to nejde. Někdo jiný je vždy lepší, tak proč se snažit.

Toto všechno jsou strašáci, kteří sídlí v hlavě a neustále podrývají naše snahy. Opět se vyplatí řídit se heslem – kvalita nad kvantitou. Nemusím se denně naučit 100 slovíček, ale co takhle 5? Nebo ještě lépe, co takhle 1 slovíčko denně? To už je reálné, ne?

Rozhodně je ale potřeba něco udělat a nečekat, že to samo přijde a naskáče nám to do hlavy.

Na toto existuje výborný trik – říká se tomu minutka. Nemáte hodinu času denně? No a kdo má? Málokdo si může dopřát luxusní hodinku jen pro sebe a svůj koníček. Zkuste si ale nastavit 5 minut na minutce. Že i to je moc? Tak co 1 minuta? Když si to sečteme, tak týden má 7 dnů, to znamená 7 minut vašeho drahého času v případě, že se rozhodnete pro 1 minutu vašeho drahocenného času denně.

Nevěříte, že se za minutu někam posunete? Tak to zkuste, budete zírat. Rozhodně je to lepší, než otročit té hrozné představě, že čas je vaším pánem.

Říká kdo? Vy? Vaše učitelka? Váš kamarád? Vaše kamarádka? Rodiče? Partner? Partnerka? Manžel? Manželka?

Kdyby se každý člověk řídil tím, co mu říkají druzí, tak bychom tu na světě pravděpodobně neměli tolik talentovaných lidí. Hodně z těchto lidí si poslechlo (paradoxně od těch nejbližších), že na to prostě nemají.

Ještě, že neposlouchali a dělali to po svém. Někdy je samozřejmě taková rada míněna s největší láskou. Pokud nemáte podporu, jakou si zasloužíte, znamená, že vaším úkolem je postavit se sám za sebe a své hodnoty. Na světě neexistuje stejný člověk, jako jste vy – jste unikát, proto se nesmíte podřizovat hodnotám a touhám jiných lidí, ale využít své nadšení a jít do toho po hlavě.

Pokud se už předem rozhodnete, že to „prostě nedáte“, tak si pod sebou lámete větev a přebíráte odpovědnost za své rozhodnutí. Na nikoho to už pak „nehodíte“, proto je dobré jít do toho.

Především je potřeba zvolit si přiměřený cíl. Pokud se moc snažíte a ono to pořád nejde, tak taky můžete být perfekcionista/ka a vytvářet si falešné představy o vlastní nedokonalosti – možná si pořád říkáte, že takhle to být nemá a má to být takhle. Znovu je potřeba si uvědomit, že jazyku nemůžete poroučet, pokud mu budete přikazovat, tak mu vlastně nikdy nedovolíte svobodně vyjít ven a budete se držet lživé představy, že to není stále ono. Důležité je se nesrovnávat s ostatními, ale hledat výjimečnost v sobě.

Na místě je také konzultace s vhodným vyučujícím, který vám poradí a lépe zanalyzuje, co se přesně děje – někdy se totiž může jednat o specifickou poruchu učení, se kterou vám poradí odborník.

Rozhodně ano. Věk je jen obyčejné číslo, nic neznamená. Věk vás nikdy nemůže odradit, naopak. Ať děláte cokoli, dělejte to z radosti.